Hajní na Katzelsdorfské myslivně

29.09.2013 20:12

V minulých číslech Valtického zpravodaje jsem se tématu Katzelsdorfského zámečku a hájovny několikrát věnoval. Snažil jsem se čtenářům přiblížit historii tohoto zaniklého saletu, který by byl dnes součástí krajinné kompozice Lednicko-valtického areálu. Nyní bych vás rád seznámil s osudy lidí, kteří na Katzelsdorfském zámečku či myslivně žili ještě před rokem 1945.

            Prvním hajným byl Heinrich neboli Jindřich Mokesch (*13. 6. 1863 - † 5. 11. 1925). Podle vzpomínek jeho pravnuka, pana Stanislava Crhy, se hajný Mokesch narodil 13. června roku 1863. Dlouhou dobu žil se svojí manželkou Kateřinou a svými dětmi v Moravské Nové Vsi. Dětí měli celkem šest (Anežka, Josef, Antonín, František, Marie a Jindřich) a většina z nich zde chodila do školy. Počátkem 20. století se celá rodina přestěhovala na katzelsdorfské polesí a tedy i na místní myslivnu. Pravděpodobným důvodem bylo volné pracovní místo knížecího hajného.

            Na Katzelsdorfské myslivně sloužil hajný během první velké války, ale i na počátku první republiky. Jeho působení zde nám může přiblížit pouze pár příběhů. Údajně, když jeho děti nevěděly, jak by se lépe zabavily, pomalovaly zámeček velkými kosočtverci. Rychle zjistily, že to nebyl zrovna nejlepší nápad, a tak kromě ostudy u knížete a pár facek od otce, musely ze stěn vše odstranit. Následně pan Crha vzpomíná na příběh o svých prarodičích: Jednoho dne si dědeček pana Crhy dodal odvahy a zaklepal na dveře myslivny. Když se otevřely, na nic nečekal a v tu ránu spustil: „Tak jsem slyšel, že máte pěknú dcérečku. Dali byste mi ju za nevěstu a za manželku? Potřebuji se oženit, abych dostal vedoucí místo jako šafář.“

            Na počátku 20. let 20. století se hajný přestěhoval na zámeček Belveder a dne 5. listopadu roku 1925 zemřel. Byl pohřben ve Valticích a jeho náhrobek se dodnes pyšní titulem Fürst Liechtenstein Oberheger („vrchní knížecí hajný“). Na jeho místo nastoupil hajný Hr. Garlitz, který byl ale později zastřelen.

            Posledním hajným, jenž sloužil na myslivně od první republiky až do konce druhé světové války, byl pan Josef Kadlec či Kadletz (* 5. prosince 1889 - † 30. září 1972). Ten byl stejně jako hajný Mokesch německé národnosti a česky se nikdy příliš nenaučil. Jak vzpomíná pan Miloslav Hanicz, šlo o dobrého hospodáře i hajného a u knížat z Liechtensteina byl velmi oblíbený. I přestože byl v té době Katzelsdorfský háj plný divokých králíků a vysoké zvěře (kromě jelenů), každého z lesa vyháněl a ani na samotné myslivně nikdo příliš dlouho nepobyl.

Samotný pan Hanicz se v předválečné době dle potřeby staral o dovážení pitné vody z nedalekého Bořího Dvora. Jak sám vzpomíná, voda se lila do dřevěných kádí, které se nacházely v místnosti v levém křídle budovy. Pravé křídlo sloužilo jako byt a ve dvoře myslivny byly chovány ochočené lišky.

            Hajný Kadlec žil, jako jeho předchůdci i následovník, na myslivně s manželkou - paní Kadlecovou, rozenou Vlašicovou, a s dcerou. Na konci války pan Kadlec odešel (dle některých zdrojů byl vyhnán Rudou armádou) do Rakouska, kde v roce 1972 zemřel. Jeho dcera se později stala učitelkou a provdala se za syna stavitele Austa, který bydlel vedle Besedního domu.

            V osudovém roce 1938 sloužila budova saletu jako stanoviště družstva SOS (Stáž obrany státu). Jak vzpomíná pan Josef Červenka v knize Osudný rok 1938 v břeclavském regionu, on a jeho družstvo bylo ubytováno v bývalé stáji na dvoře hájovny. Jejich úkolem bylo hlídat státní hranici u obce Katzelsdorf v délce zhruba 2 km. Samotné družstvo čítalo 12 členů – 5 vojáků a 7 členů z řad policie a četnictva. Vyzbrojeni byli lehkým kulometem, vzor 26.

            Po válce byl zámeček s přilehlou myslivnou nově opraven a hajným katzelsdorfského polesí se stal pan Michal Kycl (* 29. 4. 1893 - † 17. 5. 1962). Myslivnu opustil dne 10. září roku 1953, z důvodu vyměřování hraničního pásma a vzniku tzv. „železné opony“. Jde tedy o posledního hajného, který na myslivně žil před jeho úplným zánikem na přelomu 50. a 60. let 20. století.

Závěrem bych rád poděkoval pamětníkům, kteří mi poskytli potřebné informace. Jmenovitě panu Miloslavu Haniczovi a panu Stanislavu Crhovi.

                                                                                                              

Daniel Lyčka

Použitá literatura: Osudný rok 1938 v břeclavském regionu, Břeclav 1989 a Dipl. Ing. KOMOŇ, Vilém: Střípky z minulosti Valtic, 2010.

"Historie se nezmění, budoucnost ano!"

Prosba o spolupráci!!!

Prosím pamětníky, nejlépe z doby bourání objektu a sloužících v pohraničí - na "Celňáku",  obyvatele města Valtic i ostatní osoby o poskytnutí případných informací, fotek, map atd. Případná anonymita bude respektována!!!

Moc děkuji za poskytnutí jakékoliv informace!!!