Nejstarší dům Valtic - březen/duben 2017

02.04.2017 20:39

Počátky města Valtice sahají do 12. století, největší slávu zažilo během působení rodu Lichtenštejnů, který si je zvolil za rezidenční sídlo a v jehož držení pak byly některé objekty ve městě až do roku 1945. Nejstarší valtická budova, viniční dům čp. 49, však mezi ně nikdy nepatřila, neboť se jednalo o dům náležící zřejmě valtickému měšťanovi – vinaři.

Raná historie zástavby na dnešní Kopečné ulici, kde objekt stojí, může být jednak spojena se založením kláštera minoritů – později františkánů s kostelem sv. archanděla Michaela, jednak s dokončením městské urbanizace. V rozsáhlejším prostoru nynější Kopečné je tak hypoteticky možno hledat středověkou „ulici“ Za Klášterem, která vznikla nejpozději na konci 14. století. Nicméně jak prokázal archeologický průzkum, nejstarší část uvedeného domu – vinný sklep s lisovnou – je datována do 16. století.

Přestože se budova nacházela mimo městské hradby i v dobách, kdy nebylo výjimkou, že Valticemi procházely různé nepřátelské armády, zdá se, že jednou z největších katastrof, jež ji postihla, byl požár, který vypukl v noci 9. března 1801 v městské pekárně Johanna Georga Zachera. Ta stála za františkánským klášterem, a jelikož byla tehdejší stavení většinou dřevěná, podlehlo požáru 86 domů a 14 stodol.

Oheň musel zasáhnout i dům čp. 49, tenkrát čp. 48, neboť právě kolem roku 1801 byla jeho fasáda zpevněna vnějšími podpěrami, snad právě z důvodu požárem narušené statiky. Následně bylo průčelí osazeno pamětní deskou s německým nápisem „N.48/ DAS MERCK. WIRDIGE/ IAh.R./ 1.8 I.P.F. 01.“, připomínající i dnes onu březnovou katastrofu, přičemž ale tento vinařský dům byl zřejmě jedním z mála, který se zachoval.

Co se týká čísla popisného, věc se má tak, že až do roku 1870 měly Valtice i tzv. předměstí, kde se nacházel též „nejstarší“ dům, a naopak za hradbami a příkopy bylo samotné chráněné vnitřní město. Poté došlo ke sloučení obou administrativních částí a zároveň k novému přečíslování budov, což mělo za následek, že popisovanému domu bylo místo původního čísla 48 nově přiděleno čp. 49! Dodnes dochovaná pamětní deska na jeho čelní fasádě tak jednak připomíná velký požár, ale zároveň i dobu před přečíslováním města.

Pokud jde o stavební úpravy, tak kromě vystavění uvedených podpěr a úpravy fasádních okenních otvorů v průběhu minulého století neprošel zřejmě exteriér objektu žádnou výraznější proměnou, čímž si uchoval svoji raně novověkou podobu.

Interiér byl pak razantněji modernizován v druhé polovině 20. století. Z této doby (1966) je znám i podrobnější popis celého stavení: Jednopodlažní dům postavený z relativně značné části z kamene měl zatopený vinný sklep do výšky 1 metru, takže jej nebylo možné používat. Obytná část se skládala z kuchyně, tří pokojů, chodby a komory o celkové rozloze 62,86 m2. Chyběl vodovod, tudíž bylo nutno odebírat pitnou vodu z veřejné studny. Splašky se následně vylévaly na hnojiště na zahradě, kde se nacházel i suchý záchod.

Nejstarší známá fotografie domu je z doby kolem roku 1890. Zachycuje malíře Vincence Weilanda s manželkou Rozálií a dětmi. Díky archivnímu výzkumu se ovšem podařilo dohledat majitele až do časů vlády císaře Josefa II.

Podle matričních zápisů tak měla v roce 1784 valtický viniční domek obývat rodina Peyerova (Pegerova?), přesto ve stejném roce není v soupise domů vlastník – ani jako měšťan ani jako tzv. domkař – uveden. Podobně tomu je i o 11 let později. To ale neznamená, že byl daný objekt po celá léta neobsazen, neboť pouze nebylo potřeba, aby dané jméno v soupise, například robotních povinností, figurovalo.

Ve 20. letech 19. století se setkáváme se jménem měšťana a stolaře Pavla von Füssela. Nejpozději na přelomu 30. a 40. let předminulého století ale svůj dům prodává krejčovskému mistru Robertu Scholzovi. Od 70. let 19. století se stal novým majitelem usedlosti Jan z valtické početné rodiny Weilandů, povoláním knížecí kočí a portýr. Jak už bylo naznačeno výše, dům zdědil syn Vincenc Weiland a po jeho smrti v roce 1916 byl majetek převeden na Vincencovu ženu Rozálii, která nemovitost šest let nato předala své dceři Františce a jejímu muži Josefu Bouchnerovi. V polovině minulého století se stal vlastníkem jejich syn Josef Bouchner ml. a teprve před pár lety prodali potomci rodinný dům soukromé společnosti.

 

Výběr z pramenů a literatury:

Moravský zemský archiv Brno; fond E 67 Sbírka matrik, matriky narozených a zemřelých (farní úřad Valtice).

Státní okresní archiv Břeclav se sídlem v Mikulově, fond AM Valtice, kart. 15, inv. č. 560; inv. č. 555; inv. č. 557; inv. č. 558; inv. č. 556; inv. č. 559; inv. č. 564; kart. 35, inv. č. 868; kniha č. 70 a 71 (inv. č. 107 a 108).

Kippes, Erich: Feldsberg und das Haus Liechtenstein vom 18. bis zum 20. Jahrhundert. Feudalismus – Demokratisierung – Nationalismus. Wien 2000.

Čihalík, Martin: Stavebně historický průzkum – Kopečná 49 Valtice. Nepublikovaný text. 

"Historie se nezmění, budoucnost ano!"

Prosba o spolupráci!!!

Prosím pamětníky, nejlépe z doby bourání objektu a sloužících v pohraničí - na "Celňáku",  obyvatele města Valtic i ostatní osoby o poskytnutí případných informací, fotek, map atd. Případná anonymita bude respektována!!!

Moc děkuji za poskytnutí jakékoliv informace!!!