Letohrádek ve valtické zámecké zahradě

Letohrádek se nacházel nad umělou grottou, tedy na nejvyšším místě valtické zámecké zahrady a umožňoval návštěvníkovi pohled do parku a přilehlého okolí. Templ byl postaven na popud knížete Aloise I. Josefa v roce 1798, a to nad umělou jeskyní s křížovým půdorysem na konci jedné z alejí vedoucí tehdy do ještě pravidelné francouzské zahrady. Objekt tak s velkou pravděpodobností vznikl podle plánů knížecího architekta Josefa Hardtmutha, kterému byla před čtyřmi lety svěřena správa mimo jiné nad voluptuárními stavbami ve Valticích, Lednici a Břeclavi. Další zmínku o gloriettu ve valtickém zámeckém parku máme až z dobového tisku Patriotisches Tageblatt z roku 1804.

 

Na doposud nejstarší známé mapě valtického parku, jež vyobrazuje stav pravidelné francouzské zahrady před následnou krajinářskou úpravou, letohrádek (ani grottu) nenajdeme – zahrada končí u čínského pavilonu a poustevny nedaleko Žabího sklepa. Nedokončený kolorovaný plán je nejčastěji datován v rozmezí let 1780-1790, neboť chybí datace, signatura, stejně jako popis v přichystané legendě. Dané rozmezí let vychází z předpokladu, že plán odpovídá částečně idealizovanému vyobrazení parku Zámek se zahradou a ruinami ve Valticích kolem roku 1793 od Jakoba Waltera, a zároveň nekoresponduje se starším vyobrazením daného prostoru Zámecká zahrada s Čajovým pavilonem ve Valticích od Francise Andrease Bauera kolem roku 1776

 

Na pozdější kolorované mapě (Plan/ Des hochfürstl. Johann Liechtensteinischen Lust und Natur-garten zu Feldsberg) valtického parku, vytvořené za vlády Jana I. Josefa a námi datované do roku 1805, můžeme nalézt čínský pavilon (č. 13), poustevnu (č. 16) a již i der Bernasesberg mit einen Tempel (č. 19). Jakým vývojem prošla zahrada v následujících letech, nám přibližuje mapa města Valtice datovaná kolem roku 1829, kde se v prostoru zámecké zahrady na jedné straně nachází hustší síť cest, ale na druhé zde již stavby chybí a místo valtického letohrádku nad grottou je zaznačeno jako čtverec, kolorovaný ve vínově červené barvě a bez jakéhokoliv přípisku.

 

Jak se dočítáme v citovaném periodiku Patriotisches Tageblatt gloriet nad grottou neboli na Barnabášově vrchu tvořil společně s valtickým čínským pavilonem jakési dominanty tohoto parku, které se velikostně blížily k stavbám lednickým – větší stavby by ani nezapadaly do celkového měřítka valtické zámecké zahrady.

 

V roce 1833 potřeboval objekt nutnou rekonstrukci z důvodu dezolátního stavu. Kníže Jan I. Josef nehodlal připustit její úplný zánik. Musela tedy být pořízena nová střecha s plechovou krytinou, vyhotoven nový rošt (původní byl shnilý) a položena nová dvojitá podlaha. Z tohoto důvodu byl vypracován rozpočet v ceně 1 200 zlatých vídeňské měny. 

 

Další informace o stavu objektu máme ze stavebního prelimináře oprav na léta 1840/1841. Zde je letohrádek popisován jako ruina - zdivo bylo trvanlivého charakteru, avšak bylo zapotřebí pořídit novou střechu. Objekt byl následně uzavřen a celkový stav bylo nutné předložit Jeho Milosti k úvaze, aby rozhodl, zda měl být lusthaus restaurován nebo celý odstraněn. Nakonec byla vládnoucím knížetem Aloisem II. dne 26. února 1840 nařízena demolice s výhradou zachování terasy nad grottou.

 

Dopisem č. 584 ze dne 1. června 1846 předložil vrchnostenský úřad ve Valticích rozpočet na odstranění letohrádku ve valtické zahradě k nejvyššímu schválení. Podepsaný úřad zaslal do Vídně též posudkový výkaz zednických prací provedených v roce 1845, týkajících se zbourání letohrádku v zámecké zahradě ve Valticích ve výši 70 zlatých 34 2/4 krejcarů konveční měny.

 

Knížecí kancelář ve Vídni následně schválila (listem č. 6713 ze dne 13. července 1846) rozpočet na stržení letohrádku ve valtické zámecké zahradě a výše uvedený výkaz byl po provedení revize spolu se schválením vrácen zpět s tím, že bylo nařízeno dát veškerý získaný stavební materiál k dispozici pro další upotřebení.

 

Prozatím se nepodařilo dohledat žádné vyobrazení valtického letohrádku, tudíž není možné s jistotou konstatovat, jak stavba vypadala. Z daného místa zachytil neznámý malíř (Franz Ferdinand Runk?) pohled na valtický park na olejomalbě, bohužel však bez templu. S jistou pravděpodobností šlo o monopteros, i z tohoto důvodu případné pojmenovaní gloriet, kde sloupy byly použity z „Redutního“ sálu valtického zámku, s dvojitou podlahou zakrývající dřevěný rošt a svrchu krytý plechovou krytinou. Letohrádek byl pravděpodobně velice podobný jiným stavbám tohoto typu v krajinářských (anglických či anglo-čínských) zahradách symbolizujících tehdejší módní vlnu a tvořících tak odpočinkové a vyhlídkové místo šlechty při procházkách parkem. Do dnešního dne se zachovala pouze umělá jeskyně, známá v lidovém povědomí jako Peklo.

Lyčka