Nové lázně

 

Chrám Múz a Nové lázně, Franz Fedinand Runk 1816.

Převzato z: ZATLOUKAL, Pavel - Přemysl KREJČIŘÍK - Ondřej ZATLOUKAL: Lednicko-valtický areál. Praha 2012.

 

V roce 1806 (znovu podle údajů od J. Haderera) došlo ke stavbě lázeňské budovy, jež bývá v současné literatuře označována jako tzv. Nové lázně. I v tomto případě se vycházelo z plánů, které zpracoval Josef Hardtmuth, ale s tím rozdílem, že zadavatelem práce byl již mladší bratr zesnulého Aloise I. Josefa – Jan I. Josef z Liechtensteina. 

Objekt stával do počátku čtyřicátých let 19. století (v účetním materiálu ani na dobových plánech z pozdějších let se stavba již neobjevuje) na břehu Růžového rybníka – dříve známého jako rybník Lázeňský. Jeho demolice pak souvisela s parkovou úpravou, která vyvrcholila výstavbou palmového skleníku. Jak popisuje tehdejší návštěvník parku, jednalo se o kubickou stavbu s otevřeným dórským portikem a čtyřmi dórskými sloupy, které nesly zdobený vlys a mohutné trámoví nahrazující klasický tympanon, čímž se dosáhlo vodorovné střechy, a objekt tak získal originální podobu řeckého chrámu. Půdorys budovy byl obdélníkového tvaru a měl 57 stop na délku a 24 stop na šířku. V hlavním sále se po obou stranách nacházely koupací místnosti (bazénky s teplou a studenou vodou) a za zadní stěnou existovala menší místnost se zděnou kašnou, ze které vystřikovala voda do výše 15 stop, z čehož lze usuzovat, že objekt byl nejméně 5 metrů vysoký. Sochařská výzdoba (plastiky) byla dílem vídeňských sochařů Vogela a Hoylera. Od lázní do rybníku vedlo schodiště, které bylo později nahrazeno nebo architektem Jiřím Wingelmüllerem pouze přestavěno do novogotizující podoby. Nachází se zde dodnes. Zároveň byl vytvořen prostor pro ukotvení lodě – gondoly.

 

Lyčka

 

Místo dnes...

Zdroj: archiv autora