Historie lednických katakomb - květen/červen 2018

08.09.2018 11:31

Společně se stavbou nového palmového skleníku u lednického zámku podle plánů knížecího architekta Jiřího Wingelmüllera, probíhala současně i stavba podzemní části skleníku, tzv. katakomb, sloužící primárně v zimních měsících jako zimoviště subtropických rostlin pěstovaných v nádobách v samotném skleníku. Co ale víme o historii tohoto objektu, jež by se měl po plánované celkové opravě stát dalším turistickým cílem obce Lednice a lednického parku?

 

Jde o jednopatrovou budovu s centrálními dveřmi a dvěma okenními osami po obou stranách, členěná na fasádě bosovanými pilastry a zakončená atikou, kamenná rustikovaná bosáž se nachází také u vstupů a okenních otvorů. Stavba je v interiéru rozdělena do tří stejně vysokých „lodí“, zaklenutých totožně velkými tzv. „českými plackami“ mezi pilastry, přičemž deset sloupů, nesoucích samotný strop se světlíky, stojí v ose biblické sochy Rebeky u studny a schodiště do skleníku. Vrcholky některých kleneb jsou prolomeny a v zasklené podobě slouží právě k lepšímu osvětlení prostoru katakomb. V zadní části se nachází dvojice nik, jimž symetricky odpovídají niky na protější straně.

 

Počátky stavebních prací je nutné klást do první čtvrtiny roku 1843, kdy před zahájením stavby nového skleníku a katakomb bylo nutné zbořit stavby, jež se nacházely na jeho místě, tedy starou oranžerii, divadlo a Hardtmuthův Chrám Múz. O postupu těchto demoličních prací nás informují podrobně vedené stavební deníky.

 

V případě samotných katakomb byl v roce 1843 hlouben například kanál pro odvod vody pod bývalým Chrámem Múz. Během stavebních prací bylo potřeba odčerpávat i stále prosakující spodní vodu. Na přelomu roku 1843 a 1844 dokonce tesaři nad katakombami postavili lešení pro samotného Aloise II. knížete z Lichtenštejna, aby si mohl vše prohlédnout! V roce 1844 bylo přivezeno z Hodonína zakoupené potřebné dřevo pro nouzovou střechu. Taktéž byl z Vídně dovezen a složen parní kotel. V roce 1845 bylo nutné, a to ještě před dokončením hlavních stavebních prací, začít opravovat vnější omítky katakomb, dále byly měněny mramorové stupně v katakombách, bylo upravováno železné zábradlí a začalo se s osazováním míšeňských kamen. Taktéž se začalo s osazováním velkého bazénu (přesněji barokní Benátské kašny) na katakombách, okenní otvory byly zazdívány či byl zřizován nový dymník od míšeňského topení.

 

K roku 1845 jsou, alespoň podle informací z literatury, považovány práce na palmovém skleníku za dokončené. Před dokončením byly i samotné katakomby, kde ale ještě v lednu roku 1846 se mimo jiné vyzdíval nový tahový kanál k míšeňským kamnům. V květnu stejného roku se dodělávaly parapetní římsy, ale také jsou mezi použitým materiálem uvedeny „dva kusy opracovaných kamenů na lva a vlka pro bazén-kašnu na katakombách“ – jedná se o sochy, které jsou na střeše katakomb k vidění dodnes, Benátská kašna byla přemístěna roku 1904 na dnešní místo v lednické zahradě. V polovině roku 1846 bylo nutné znovu oklepat omítky na vnějších stěnách a na schodech a pak toto zdivo opětovně omítnout. Dále bylo stavěno lešení, skleník i s katakombami byl čištěn od sutě a byl přivážen různý stavební materiál. Roku 1846 v katakombách pracovali také asfaltéři.

 

Další práce jsou doloženy až v 60. letech 19. století. Z této doby (rok 1863) pochází i inventář oranžerie, ve kterém je mimo jiné uváděna zinková lví hlava v bazénu katakomb, socha Rebeky, 10 velkých zinkových figur, další dvě lví hlavy, olověná roura k bazénu na terase a posléze dvě dřevěné zahradní lavice se železnými podstavci, jež přibyly nově teprve v roce 1862.

 

V roce 1867 byly opraveny okna a dveře, vylepšena omítka, očištěna míšeňská kamna a topná komora, nabarveno schodiště a proběhlo celkové čištění katakomb. Drobné opravy se uskutečnily v roce 1868. I v roce 1878 byl schválen předběžný rozpočet oprav katakomb, kdy se mj. opravovaly omítky a klenby byly natřeny slámovou žlutí a zdi u schodiště zelenou barvou, stejně jako tomu bylo dříve a obnovena byla též asfaltová dlažba. Za podobné renovační práce vynaložila knížecí pokladna peníze i v roce 1884.

 

Je na místě očekávat další případné opravy i v následujících letech, přestože podrobnější zprávy o nich máme až po druhé světové válce. V letech 1948-1952 se uvažovalo o adaptaci katakomb, neboť jim hrozila zkáza. Rekonstrukce včetně ústředního vytápění měla stát 2 miliony Kčs. Předpokládalo se, že v obnovených katakombách budou přes zimu přechovávány chladnomilné rostliny. Zda nakonec došlo k uskutečnění, nás spisový materiál neinformuje. V roce 1975 bylo naopak konstatováno, že na klenbě katakomb se nacházejí velké trhliny, které měly být a zřejmě i byly opraveny.

 

Až z konce 90. let minulého století jsou známy podrobnější zprávy o chystaných renovačních pracích. Od roku 1999 tak měly být mj. obnoveny kamenné prvky katakomb a terasy, kovové prvky u zábradlí terasy nad katakombami, osm zinkových váz, plechové nádoby u nádrže v závěru středního rizalitu v katakombách, a socha Rebeky ze zinkové slitiny. Dále měl být na terase katakomb a v katakombách proveden povrch z litého asfaltu.

 

Další opravy byly plánovány na počátku 21. století. V roce 2002 bylo dohodnuto, že obnova katakomb a přilehlých prostor bude prováděna etapovitě – mělo dojít ke zprovoznění kašny s Rebekou, vedení kanalizace pod podlahou v kanálcích či měla být provedena obnova vstupu do samotných katakomb! O rok později byla vypracována další projektová dokumentace na obnovu katakomb, teras nad katakombami a historické kotelny s přilehlými prostory. V roce 2005 se naopak řešily neomítnuté stěny, v roce 2006 byl položen asfalt na plochu terasy katakomb a byl restaurovaný jeden světlík, v roce 2007 pak druhý. V letech 2008-2009 byla obnovována terasa nad katakombami, jednalo se zejména o obnovu příčného kanálu odvádějícího vodu ze skleníku a osazení světlíků.

 

Někteří návštěvníci si jistě vzpomenou, že v prostoru katakomb existoval bar s občerstvením a venkovním posezením. Momentálně by měly po získání potřebné finanční dotace započít opravy na katakombách, stejně jako na Hubertově šopě a Maurské vodárně. Budoucí návštěvníci se tak mohou těšit na nově plánovaný prohlídkový okruh…

 

PRAMENY A LITERATURA

ZATLOUKAL, Pavel – KREJČIŘÍK, Přemysl – ZATLOUKAL, Ondřej: Lednicko-valtický areál. Praha 2012, s. 90-93.

MZAB, fond F 30 Lichtenštejnská ústřední účtárna Bučovice, karton 10153, karton 10160 a karton 10163.

NPÚ, ÚOP v Brně, Archiv bývalého Památkového úřadu pro Moravu a Slezsko, karton č. 117, sign. P 117/21.

NPÚ, ÚOP v Brně, spisovna, složka Lednice-zámecký park (1975) a složka Lednice-zámecký skleník (1998-2009).

 

Historie lednických katakomb

Daniel Lyčka

 

Společně se stavbou nového palmového skleníku u lednického zámku podle plánů knížecího architekta Jiřího Wingelmüllera se hloubily i jeho podzemní části, tzv. katakomby, sloužící primárně v zimních měsících jako zimoviště subtropických rostlin pěstovaných v nádobách v samotném skleníku. Co ale víme o historii zmíněných katakomb, jež by se po plánované celkové opravě měly stát dalším turistickým cílem obce Lednice a lednického parku?

Jde o jednopatrový objekt s centrálními dveřmi a dvěma okenními osami po obou stranách, členěný na fasádě bosovanými pilastry a zakončený atikou; kamenná rustikovaná bosáž se nachází také u vstupů a okenních otvorů. Interiér katakomb je rozdělen do tří stejně vysokých „lodí“, zaklenutých mezi pilastry totožně velkými tzv. českými plackami. Deset zdejších sloupů, nesoucích samotný strop se světlíky, stojí v ose biblické sochy Rebeky u studny a schodiště do skleníku. Vrcholky některých kleneb jsou prolomeny a v zasklené podobě slouží právě k lepšímu osvětlení prostoru katakomb. V zadní části se nachází dvojice nik, jimž symetricky odpovídají niky na protější straně.

Počátky stavebních prací musíme klást do první čtvrtiny roku 1843, kdy bylo nutno před zahájením stavby nového skleníku a katakomb zbořit budovy, jež se nacházely na jeho místě, tedy starou oranžerii, divadlo a Chrám Múz. O postupu těchto demoličních prací nás informují podrobně vedené stavební deníky. (Ostatně jiné informace o historii objektu ani nemáme k dispozici.) Například na přelomu let 1843 a 1844 dokonce tesaři nad katakombami postavili lešení pro samotného Aloise II. knížete z Lichtenštejna, aby si mohl vše prohlédnout! V roce 1844 bylo přivezeno z Hodonína zakoupené potřebné dřevo pro nouzovou střechu. Taktéž byl z Vídně dovezen a složen parní kotel či byl osazen velký bazén (přesněji barokní Benátská kašna) na katakombách.

K roku 1845 jsou, alespoň podle informací z literatury, práce na palmovém skleníku považovány za dokončené. Před dokončením byly i samotné katakomby, kde se ale ještě v květnu 1846 mj. instalovaly „dva kusy opracovaných kamenů na lva a vlka pro bazén-kašnu na katakombách“ – jedná se o sochy, které lze na střeše katakomb vidět dosud, zatímco Benátská kašna byla roku 1904 přemístěna na dnešní místo v lednické zahradě. Téhož roku v katakombách pracovali také asfaltéři.

Z roku 1863 pak pochází inventář oranžerie, ve kterém je krom jiného uváděna zinková lví hlava v bazénu katakomb, socha Rebeky, 10 velkých zinkových figur, další dvě lví hlavy, olověná roura k bazénu na terase a posléze dvě dřevěné zahradní lavice se železnými podstavci, jež přibyly nově teprve v roce 1862. Případné renovační práce jsou známy z roku 1867, 1878, 1884 a následně až po druhé světové válce!

V letech 1948-1952 se uvažovalo o adaptaci katakomb, neboť jim hrozila zkáza. Oprava včetně instalace ústředního vytápění měla stát 2 miliony Kčs a předpokládalo se, že v obnovených katakombách budou přes zimu přechovávány chladnomilné rostliny. Zda k tomu nakonec došlo, nevíme. V roce 1975 bylo naopak konstatováno, že na klenbě katakomb se nacházejí velké trhliny, které měly být a zřejmě i byly opraveny. Podobně tomu bylo i v roce 1999, kdy měly být mj. obnoveny kamenné prvky katakomb a terasy, kovové prvky u zábradlí terasy nad katakombami, osm zinkových váz, plechové nádoby u nádrže v závěru středního rizalitu v katakombách a socha Rebeky ze zinkové slitiny, nebo na terase katakomb a v samotných katakombách proveden povrch z litého asfaltu.

Dalším etapovitým opravám se budova katakomb nevyhnula ani na počátku 21. století - práce se týkaly celé škály činností od položení asfaltu na plochu terasy katakomb a obnovy terasy či kanálů až po restaurování světlíků.

Někteří návštěvníci si jistě vzpomenou, že v prostoru katakomb existoval dříve bar s občerstvením a venkovním posezením. Momentálně by měly po získání potřebné finanční dotace započít opravy na katakombách, stejně jako na Hubertově šopě a Maurské vodárně, o nichž jsme již v Malovaném kraji psali. Můžeme se tak těšit na nově plánovaný prohlídkový okruh...

 

Prameny a literatura:

Moravský zemský archiv, fond F 30 Lichtenštejnská ústřední účtárna Bučovice, karton 10153, karton 10160 a karton 10163.

Národní památkový stav, územní odborné pracoviště v Brně, Archiv bývalého Památkového úřadu pro Moravu a Slezsko, karton č. 117, sign. P 117/21; spisovna, složka Lednice-zámecký park (1975) a složka Lednice-zámecký skleník (1998-2009).

Zatloukal, Pavel – Krejčiřík, Přemysl – Zatloukal, Ondřej: Lednicko-valtický areál. Praha 2012.

 

"Historie se nezmění, budoucnost ano!"

Prosba o spolupráci!!!

Prosím pamětníky, nejlépe z doby bourání objektu a sloužících v pohraničí - na "Celňáku",  obyvatele města Valtic i ostatní osoby o poskytnutí případných informací, fotek, map atd. Případná anonymita bude respektována!!!

Moc děkuji za poskytnutí jakékoliv informace!!!