Loděnice v lednickém parku - listopad/prosinec 2016
V loňském čtvrtém a pátém čísle Malovaného kraje jsme procházeli lednickým parkem a objevovali dnes již zaniklé stavby, které podle plánů architekta Josepha Hardtmutha vznikly za knížete Aloise I. Josefa a jeho mladšího bratra, knížete a polního maršála Jana I. Josefa z Lichtenštejna na přelomu 18. a 19. století. Lednický park se ale i v pozdějších letech neustále měnil podle módního vkusu lichtenštejnských majitelů, čímž některé stavby zanikly, avšak zároveň také vznikaly nové. Jedním z těchto mladších, ovšem dnes již bohužel rovněž neexistujících objektů, byla lednická zámecká loděnice, jejíž zánik je datován nejpozději do 40. let minulého století.
Loděnice byla postavena podle plánů knížecího architekta Karla Weinbrennera za knížete Jana II. z Lichtenštejna, a to záměrně na okraji parku, aby nijak nerušila promyšlenou kompozici průhledů a průseků. Návštěvník ji tak mohl nejlépe obdivovat ze Zvonkového, potažmo Čínského mostu. Její účel byl prostý: uskladnit lodě, případně gondoly, jež byly hojně využívány k plavbě po zámeckém rybníku.
Podle Weinbrennerových plánů (dodnes jich je v Moravském zemském archivu v Brně uloženo 14 kusů) vystavěl loděnici tesařský mistr František Matzka. Na stavbě se dále podílel zednický mistr František Jeřábek z Lednice, zámečnický mistr Witasek, klempířský mistr Jan Bieloch, povozník Jan Trieb, sklář Palsy či provaznický mistr Leopold Erasim z Břeclavi, který dodával mj. konopná lana.
Realizace započalo již v roce 1896, hlavní část stavebních prací se uskutečnila od května 1897 až do konce tohoto roku. Celkově bylo z knížecí pokladny za materiál i mzdy vynaloženo kolem tří tisíc zlatých rakouské měny.
Lednická loděnice je názorným příkladem toho, jak se plánovaná a konečná suma během prací měnila a nejednou došlo i k seškrtání nákladů na zřejmě co možná nejmenší možnou částku. To se ale nezamlouvalo tesařskému mistru Matzkovi, který v podstatě celou stavbu vedl a který ještě v roce 1902 žádal o shovívavost v záležitosti škrtů v rozpočtu, jež byly provedeny správou velkostatku a předloženy dvorské kanceláři – ovšem bez úspěchu.
Inspiraci hledal architekt nepochybně ve viktoriánské Anglii, poněvadž lednická loděnice byla dřevěná budova vystavěná na křížovém půdorysu, skládající se z polootevřené části přístaviště, orientované severovýchodním směrem k rybníku a završené v hlavním průčelí trojúhelníkovým předsazeným štítem zdobeným výplní s bohatou profilací. Na tuto část navazovala menší uzavřená část rovněž pravoúhlého půdorysu.
Hlavní plocha objektu byla zastřešena valbovou střechou o délce 22 m a šířce 9,30 m, jež ukrývala 5 boxů pro lodě, které zde byly nad hladinou rybníka zavěšeny konopnými lany. Celkově bylo možné takto uskladnit 8-10 lodí. Zdobené sloupoví, nesoucí celkovou váhu a rozložení střešní konstrukce, bylo od sebe vzdáleno 1,40 až 3,75 m. Jednotlivé boxy pak byly 7,50 m dlouhé a 4,20 m široké (vyjma prostředního, který měl rozměry 7,50 x 3,40 m). Umělecky nejhodnotnější část celé stavby, zdobená bohatou profilací, vybíhající více do zámeckého rybníku, byla krytá sedlovou střechou o rozměrech 5,20 x 4,60 m a zakončena motivem mytologické bytosti. Na druhé straně se nacházel menší zastřešený prostor o rozměrech 6,20 x 2,20 m v půdorysu; střešní konstrukce odpovídala rozměrům 9,30 x 3,10 m a hřebenovka střechy byla zakončena 4 m vysokým stožárem s gryfem.
Svou funkcí i jistými čínskými motivy objekt nepochybně nahrazoval zaniklý Čínský pavilon s přilehlým orientálním přístavištěm. V literatuře se pak vyjma obrazové přílohy objevuje pouze zmínka, že na jednom z ostrovů stojí zajímavá loděnice. Dnes ono místo u břehu rybníka připomíná pouze několik dřevěných pilotů, dříve nesoucích celou konstrukci stavby. Někdejší slávu připomínají už jen pohlednice...
Prameny:
Moravský zemský archiv v Brně, fond F 115 Lichtenštejnský stavební úřad Lednice, kart. 119; fond F 30 Lichtenštejnská účtárna Bučovice, kniha, inv. č. 25591 a inv. č. 25592.
