Rudczinskeho zámecké divadlo ve Valticích - září/říjen 2016

23.09.2016 20:39

Až několik desetiletí stála stranou zájmu veřejnosti nevzhledně vyhlížející budova valtického zámeckého divadla, která vznikla jako poslední větší stavba zdejšího zámeckého areálu v roce 1790, a to zřejmě na místě staršího objektu, o jehož existenci se stále vedou spory. Jednou z hypotéz je, že budově divadla předcházela stavba druhé kočárovny.

Přestože mluvíme o roce 1790 jako o vzniku objektu zámeckého divadla, nejstarší zmínka o divadelních aktivitách ve Valticích pochází nejspíše z účetní knihy s datací 1641, kdy byla vyplacena odměna jistým židovským potulným pěvcům a hercům. Dne 3. prosince 1696 bylo pak koupeno plátno a následně odměněn malíř Matthias Opus za „zřízení“ divadla pro chystané představení na zámku. Přesto není stále jisté, kde se mělo ono zámecké divadlo nacházet, či zda se původně nehrálo pouze v některém z částečně upravených zámeckých sálů.

Jak již bylo zmíněno, v roce 1790 nechal vládnoucí kníže Alois I. Josef z Lichtenštejna vybudovat stálou divadelní scénu. Stavbu vedl knížecí architekt Karel Jan Rudczinsky (Rudzinsky), přičemž se stavělo ve velkém spěchu od poloviny května do září 1790. Celkově práce, a to včetně dekorací a dalšího vybavení (vyjma kostýmů), stály 18 000 zlatých.

Důvodem spěchu byla nepochybně listopadová návštěva samotného císaře Leopolda II. s manželkou a doprovodem (např. s arcivévodou Ferdinandem Toskánským). Součástí slavností, které začaly 20. listopadu a trvaly několik dní, byla i každodenní představení v novém divadle. Dokonce byla pro slavnostní zahájení provozu zámeckého divadla sepsána zpěvohra Prometheus (uvedena již 10. Září).

První renovace se dotkly objektu už v roce 1791. Tehdy byl zřízen nový šatník, poněvadž původní kvůli vlhkosti již nevyhovoval. Dva roky nato bylo jeviště divadla rozšířeno o cca 6 metrů. Roku 1818 se potom přistoupilo k opravě střechy zámeckého divadla – hlavním důvodem byla skutečnost, že na ni svou tíhou tlačily dva trámy sousední stodoly. Situační zpráva též konstatovala, že bylo zcela zpráchnivělé laťování nad divadlem i nad částí tzv. malého skladiště. V roce 1823 se počítalo s renovačními pracemi na depozitáři divadla, jenž potřeboval nutné opravy střechy a krovu, neboť do budovy již zatékalo a voda stačila poničit část rekvizit. V roce 1837 byla znovu provedena oprava střechy divadla, přičemž další oprava, mj. střechy nad skladištěm, měla být hotova v roce 1844. Drobné a více nespecifikované práce se na stavbě uskutečnily i v roce 1849. V únoru 1959 bylo započato jednání o demolici zchátralého postranního skladiště a v květnu t. r. byla povolena stavba nového skladu na kulisy.

Ve dnech 2. až 6. září 1876 hostil ve Valticích kníže Jan II. z Lichtenštejna druhou císařskou návštěvu, Františka Josefa I. i korunního prince Rudolfa, a zámecké divadlo se díky tomu stalo jedním z center kulturního dění ve městě. Na sklonku 19. století byla vykoupena a postupně zrušena Barvířská ulice, která do té doby bezprostředně sousedila i s budovou divadla. Vyjma rozšíření zámeckého parku, zasáhly změny rovněž samotné divadlo, kdy byl mj. odstraněn větší sklad a zmizel i přístavek za zadní stěnou jeviště. 

Konec druhé světové války sebou přinesl i devastaci přinejmenším vnitřního vybavení divadla. Po roce 1960 se znovu objevil plán přestavět objekt na kulturní zařízení (sama myšlenka byla ovšem staršího data). V letech 1962–1963 vypracoval Stavoprojekt Brno návrh na rekonstrukci celého jihovýchodního předzámčí, jehož součástí bylo i podrobné zaměření divadla a plán jeho stavebního zabezpečení před budoucí rekonstrukcí na kino. Z interiéru byly odstraněny všechny zbytky původních konstrukcí a podlaha v celém sále byla zvýšena. Po provedení zabezpečení stavební práce na čas utichly a prostor byl využit jako traktorová stanice, pro jejíž účely se na severovýchodě vyboural otvor v místě původního průchodu pod jevištěm. V letech 1984 a 1987 byly vypracovány nové plány, již částečně realizované: nové inženýrské sítě, stavba komínu či „betonové útvary“ podél bočních stěn sálu i pódium vybudované v místech původního hlediště. Po roce 1989 se objevila myšlenka vytvořit v nedokončeném kině diskotéku. Teprve s převedením tohoto majetku do státní správy se začalo uvažovat o úplné rekonstrukci původního zámeckého divadla, která byla dokončena v roce 2015 v rámci projektu Národní centrum divadla a tance. Dnes je objekt přístupný široké veřejnosti, je v něm nabízena možnost komentovaných prohlídek a kromě toho plní i svou hlavní funkci.

Vraťme se však k vybavení divadla. V inventáři pořízeném 31. 12. 1791 jsou zaznamenány následující položky: v hlavní lóži 6 damaškových křesel, v ostatních lóžích 10 damaškových křesel, 12 rákosových křesel a 4 červeným suknem potažené lavice. Na galerii bylo 13 lavic, z toho jedna potažena červeným suknem a 12 ze surového dřeva. Ve druhém parteru se nacházelo 6 suknem potažených lavic; v prvním 13 červeně polstrovaných lavic; v orchestru 5 suknem potažených lavic, dřevěné pulty, židle, aj.; na jevišti a pod jevištěm sedátko pro nápovědu, vozíky k výměně kulis, kolejnice, provazy, válce k propadlům; v provazišti např. létací stroj a pod divadlem stroje schopné vytvořit déšť, kroupy, hromy a údery blesku. Pokud jde o scénické vybavení, tak nechyběly chrám, sál s kolonádou, panský pokoj, měšťanský pokoj, prospekt města, zahrada, les, gotický sál, gotická místnost, žalář, proměna mramorové věže v mramorový sál, vchod do jeskyně, chorvatská vesnice, velký zámek, hrobka, gotický hrad, skály, zahradní špalír, židovská světnice, čínský letohrádek, čínská dekorace, zvláštní pokoj, ložnice, náhrobek a poustevna. Dále se zde nacházely dekorace označené jako Zemira a Azor nebo Kouzelná flétna.

 

Roku 1866 vznikl další inventář valtického zámku, včetně soupisu vybavení divadla a divadelních kostýmů: V orchestřišti tehdy stálo 10 notových pultů, 12 kulatých a čtverhranných stoliček a 1 železná kamna. V prvním parteru bylo 12 lavic s červeným potahem, v druhém parteru 11 lavic, také červeně potažených. V prvním patře (zřejmě myšleny lóže i galerie nad nimi) se nacházelo 5 lavic, červeně potažených, 12 polstrovaných křesel, zřejmě 1 malý stolek, 1 červeně potažená dlouhá lavice a 12 obyčejných dřevěných lavic. V podobném duchy byly vybaveny i další dvě postranní místnosti.

Kostýmy byly uloženy v 17 skříních s několika zásuvkami, včetně jedné prosklené. Šlo o řecké, německé, čínské, dětské či chorvatské obleky, obleky pro rolníky, státní uniforma, husarský kostým, sametové fraky se saténovými kalhotami, šaty s vlečkou, korzety, kaftany a livreje.

A závěrem aspoň několik informací o divadelních společnostech působících ve městě Valtice. Kromě let 1790-1805, tedy doby od dokončení stavby zámeckého divadla po smrt knížete Aloise I. Josefa, je možno konstatovat, že k nejlepším letům zdejší divadelní kultury patřilo období 1836-1838. V roce 1836 tu měla – pravděpodobně po tři měsíce – pobývat kočující rodinná divadelní společnost pod vedením Karla Rosenberga. Herci a herečky patřili k členům jeho rodiny, jejich křestní jména zněla Marie, Louis, Karl ml., Georg a Walburga. O rok později se ve Valticích setkáváme s divadelní společností Paula Porteho, tvořenou opět jeho rodinou a muzikanty. V seznamu jsou tak uvedeni pravděpodobně jeho synové a dcery, potažmo i vnuk s vnučkou: Josef, Anna, Johann, Theresia, Josefa, Franziska, Paul ml. a Juliana. Muzikantem byl jistý pan Anton Prager s dětmi (Johannem, Josefem a Leopoldem) či Franz Vawrofsky.

Stejně tak měl ale ve městě vystupovat i patrně profesionálnější herecký soubor. Pod vedením ředitele Hanse Hofmanna se v roce 1837 sešli herci Fridrich Müller z Berlína, Stephan Wolf z Bratislavy, Joseph Reimann z Vídně a Adolf Schneider z Opavy a herečky: Josephina Keinerová, Wilhelmina Hofmannová i paní Reimannová, rozená Vio. Pro rok 1838 si naplánovali následující představení: Rybář (upravené drama o čtyřech jednáních s předehrou Námluvy); Amalia Siddons, anglická herečka (dramatická anekdota ve dvou jednáních); Dunajská vodní víla (první část nově zpracované romantické lidové pohádky od Karla Friedricha Henslera ve třech jednáních) a hru Mangolf von Rottenburg.

Část materiálu byla použita z práce sepsané pro účely státního zámku ve Valticích, který také její vznik financoval.

 

Prameny a literatura:

Bláha, Jiří: Státní zámek Valtice, zámecké divadlo. Zkrácený stavebně-historický průzkum. Liberec 2012. (Nepublikovaný rukopis).

Pavlišová, Jitka: Ve službách knížete Liechtensteina: Několik poznatků k provozu zámeckého divadla ve Valticích. Theatralia 18, 2015, č. 1, s. 85-105.

Šťávová, Jitka: Zámecká divadla rodu Liechtensteinů na českém území. Theatralia 13, 2010, č. 1, s. 32–46.  

Moravský zemský archiv v Brně, fond F 94 Velkostatek Valtice, kart. 138, 215, 224 a 485; fond F 115 Lichtenštejnský stavební úřad Lednice, kart. 147 a 150-151. 

"Historie se nezmění, budoucnost ano!"

Prosba o spolupráci!!!

Prosím pamětníky, nejlépe z doby bourání objektu a sloužících v pohraničí - na "Celňáku",  obyvatele města Valtic i ostatní osoby o poskytnutí případných informací, fotek, map atd. Případná anonymita bude respektována!!!

Moc děkuji za poskytnutí jakékoliv informace!!!