Chrám Múz

 

 

Chrám Múz, Hans Hummitzsche 1840. 

Převzato z: WITZANY, Michael: Die Marktgemeinde Eisgrub. Geschichtliche Mittheilungen aus der Zeit von 1600 bis 1800. II. Band, Eisgrub 1901.

 
 

Chrám Múz či Letohrádek umění stával v místech dnešního lednického palmového skleníku – kde se dnes nachází socha lva, který svírá původní erb rodu Liechtensteinů, a socha vlka s erbem rodu Kinských. Chrám tak svojí dominantní polohou umožňoval výhled na vzdálenou oboru a Janohrad (Hansenburg). 

 

Podle údajů od J. Haderera (publikováno v tehdy oblíbeném tisku Neues Archiv für Geschichte, Staatenkunde, Literatur und Kunst) byl Templ dostavěn v roce 1809, přičemž stavební přípravy probíhaly, podle informací hlavně současné odborné literatury, o dva roky dříve, tj. v roce 1807, za vlády knížete Jana I. Josefa z Liechtensteina. Plány vypracoval knížecí architekt a stavební ředitel Josef Hardtmuth. Přibližně po patnácti letech, za působení dalšího architekta Josefa Franze Engela, mělo dojít k odstranění sochařské výzdoby. Prázdné výklenky nechal kníže zaplnit vázami s květinami a později dokonce zazdít, takže vznikl prázdný vestibul a bývalou slávu připomínalo již jen atrium.

 

V letech 1824–1825 mělo dojít k přemístění soch na nově vystavěný zámeček Tři Grácie. Přesto se můžeme v současné literatuře setkat s chybným tvrzením, že čtyři sochy z chrámku Múz zdobí i Apollónův chrám. Sál Chrámu Múz byl propojen s přilehlou oranžérií skleněnými dveřmi a po odstranění sochařské výzdoby a jejího nahrazení vázami s květinami sloužil objekt spíše jako průchod mezi oranžérií, potažmo zámkem a parkem. Později však došlo ke ztrátě většiny květinových váz, takže – jak uvádí autor Adolf Schmidl – v sále zbyly pouze dvě niky s vázami. Následně byly výklenky zazděny a volný prostor vyplňovaly jen lavičky k odpočinku. Z Hardtmuthovy stížnosti knížeti v roce 1812, tedy v době ukončení pracovního poměru, se dovídáme, že sál byl ochuzen o horní osvětlení.

 

Exteriér představoval čtyři schody vedoucí k atriu, kde se nacházely čtyři široké pilíře. Z každé strany čněly po jednom další dva sloupy, tj. celkem šest sloupů z tvrdého kamene s korintskými hlavicemi tvořící portikus a dále čtyři pilastry taktéž s korintskými hlavicemi, které zdobily hlavní průčelí stavby, takže chrámek mohl z dáli návštěvníkovi připomínat desetisloupový řecký chrám – například pseudoperipteros, popřípadě prostylos. Sloupoví neslo kladí s frontonem obohaceným Klieberovým basreliéfem představujícím boha Apollóna ve slunečním voze – stejný motiv (souvisel s kultem tohoto boha jako boha světla a s jeho postavením v celkové ideové koncepci areálu) se později objevil právě i na basreliéfu Apollónova chrámu. Z důvodu dané nesrovnalosti současná literatura chybně odkazuje i na informaci, že basreliéfový vlys boha Apollóna na slunečním voze (jedná se o největší reliéf v Lednicko-valtickém areálu) pochází stejně jako ostatní sochařská výzdoba právě ze zaniklého Chrámu Múz.

 

Lyčka

 

Místo dnes...

 

Zdroj: archiv autora